EMITOS – KNIŽNÍ NAKLADATELSTVÍ
Knížky pro lidi zamýšlející se nad životem a jeho smyslem
Hledat v

Novinky

Trauma každodenního života

Autor: Mark Epstein (všechny knihy tohoto autora)

Podtitul: Cesta k dosažení vnitřního klidu

Rok vydání: 2016
Vazba: brožovaná
Rozměry: 145 x 205 mm
Počet stran: 202 stran

ISBN: 978-80-87171-50-9

Koupit knihu na portále Kosmas

Trauma nezažívá jen několik málo nešťastných lidí. Ve skutečnosti je jedním ze základních stavebních kamenů našeho života a v té či oné podobě ho zná každý z nás. Narození, stárnutí, nemoci, smrt, lítost, bolest, trápení a beznaděj jsou nevyhnutelné. Žít v blízkosti nepřejících, být odloučeni od těch, které milujeme, a nedostávat, po čem toužíme – to jsou nepříjemné skutečnosti našeho života, i samo bytí v tomto světě často přináší strast, protože se cítíme nevýznamní a pomíjiví. A nakonec i šťastné prožitky nesou závan nespokojenosti, protože nám nedokážou poskytnout trvalé blaho. Bez ohledu na to, jak naplňující jsou, nakonec zase pominou. Trauma patří neodmyslitelně k lidské existenci, můžeme si však vybrat, jak se k němu budeme vztahovat. Můžeme se mu snažit vyhýbat, nebo ho můžeme využívat jako zdroj životního rozvoje.
Zatímco západní psychologie nás přesvědčuje, že trauma lze zvládnout, zbavit se ho tím, že nalezneme a pochopíme jeho příčinu, příznivci východních praktik často vidí v meditaci prostředek k povznesení nebo distancování se od nepříjemných a obtěžujících emocí. Oba přístupy jsou podle Epsteina chybné, protože neuvažují o traumatu jako o neoddělitelné součásti života, která však může sloužit jako živná půda dalšího růstu a pomáhat hlubšímu pochopení života.

Epstein svůj výzkum začíná analýzou Buddhova života; sleduje, jak smrt jeho matky formovala Buddhův život a ovlivnila vývoj jeho učení. Buddhova duchovní pouť může být pojímána jako výraz utrpení spojeného s jeho dětským traumatem. Buddhův příběh je však pouze jedním z řady příkladů, které Epstein uvádí. Bohatě popisuje svoje vlastní zkušenosti, zážitky svých pacientů, průvodců a učitelů, se kterými se jako psychiatr a praktikující buddhista setkal. Vysvětluje, že trauma je univerzální zkušenost, která se neřídí lidskou logikou a nemusí nás nutně zničit, naopak v nás může probudit schopnost vztahovat se a být vnímavý vůči utrpení druhých. Trauma má velký transformační potenciál, může nás stejně jako Buddhu učinit lidštějšími, laskavějšími a moudřejšími.

Mark Epstein, M.D., je psychiatr a spisovatel, absolvent Harvardovy univerzity, vyučuje psychoterapii a psychoanalýzu na Newyorské univerzitě a v New Yorku také provozuje soukromou praxi. V českém překladu vyšla Epsteinova kniha Myšlenky bez myslitele (Praha, 2013).

logo

Celostní přístup k léčbě bolesti

Autor: MUDr. Ivan Vondřich (všechny knihy tohoto autora)
PhDr. Zuzana Vondřichová, Ph.D. (všechny knihy tohoto autora)

Rok vydání: 2016
Vazba: brožovaná
Rozměry: 145 x 205 mm
Počet stran: 148 stran

ISBN: 978-80-87171-49-3

Koupit knihu na portále Kosmas

Tato kniha pojednává o způsobech léčení lidí, které nepatří do školní západní medicíny. Je základní informací a přehledem o metodách, které se na lékařských fakultách nevyučují, i když jsou účinné. Autor vychází ze své více jak dvacetileté klinické zkušenosti s praktikováním uvedených metod.
Kniha pojednává o aplikaci těchto metod v léčbě bolesti, ale popsané zkušenosti mají obecný charakter a platí i v jiných oborech.Tyto zkušenosti jsou doplněné kapitolou o psychoterapii v léčbě bolesti. Text může být zajímavý pro všechny, kteří nejsou úplně spokojení se západní medicínou a hledají jiné cesty, jak léčit sebe nebo své bližní.

MUDr. Ivan Vondřich vystudoval fakultu všeobecného lékařství Karlovy Univerzity v Praze. Po absolvování studia krátce pracoval jako vědecký pracovník na oddělení klinické imunologie a alergologie. Poté působil na oddělení anesteziologie a resuscitace. V rámci oddělení začal pracovat na první ambulanci bolesti v Čechách. Od roku 1994 praktikuje v privátní ambulanci bolesti, která je zaměřená na jiné než školní klasické metody léčby.

PhDr. Zuzana Vondřichová, Ph.D. vystudovala logiku a jednooborovou psychologii na Karlově Univerzitě v Praze. Absolvovala výcvik v psychoanalytické psychoterapii aplikované na párovou terapii, výcvik v rodinné systemické psychoterapii a je diplomovanou gestalt terapeutkou, manželskou poradkyní a supervizorkou. V průběhu více než dvacetileté praxe se věnuje psychoterapii dospělých, včetně párů, s důrazem na celostní pojetí a začlenění psychických potíží do životního kontextu.

logo

Indukce hypnózy

Autor: Jeffrey K. Zeig (všechny knihy tohoto autora)

Podtitul: Postup vyvolání hypnotického stavu podle Miltona H. Ericksona

Rok vydání: 2016
Vazba: brožovaná
Rozměry: 145 x 205 mm
Počet stran: 312 stran

ISBN: 978-80-87171-48-6

Koupit knihu na portále Kosmas

Jeffrey K. Zeig v knize Indukce hypnózy představuje základní model hypnotické indukce z ericksonovského pohledu. Autorovým záměrem je motivovat čtenáře, aby objevovali možnosti, které v sobě hypnóza skrývá, a dozvěděli se více o jedinečném přínosu Miltona H. Ericksona, jehož pozoruhodnou hypnotickou metodu lze učinit součástí jakékoli formy terapie a tím zvýšit její efektivitu.
Geniální americký lékař Milton H. Erickson (1901–1980) je považován za jednoho z nejvlivnějších psychoterapeutů všech dob. Proslul svým originálním, flexibilním a individualizovaným přístupem k terapeutickému využívání hypnózy.
Jeffrey K. Zeig, Ph.D., je psychoterapeut a spisovatel, zakladatel a ředitel Nadace Miltona H. Ericksona, organizátor a vůdčí postava Mezinárodního kongresu o ericksonovských přístupech k hypnóze a psychoterapii. Je autorem nebo spoluautorem více než dvou desítek knih o psychoterapii. Jeffrey K. Zeig provozuje soukromou praxi jako psycholog a rodinný terapeut ve Phoenixu v Arizoně.


Předmluva Camilla Lorieda

Od indukce k evokující gramatice

Carl Whitaker mi Jeffreyho Zeiga představil na prvním Mezinárodním kongresu ericksonovských přístupů v hypnóze a psychoterapii, který se konal v prosinci roku 1980 ve Phoenixu v Arizoně. Byl jsem tehdy nesmělý a úplně jsem nepochopil dosah našeho neformálního setkání.
Carl Whitaker stejně jako Milton Erickson zřídka učinil jediný pohyb, který by neměl více významů. Když jsem ho jednou navštívil ve Wisconsinu, na vlastní kůži jsem prožil „nepřímou“ korekci svého skeptického postoje k využívání koterapie při práci s rodinou. Carl mě tehdy vzal na projížďku v kánoi na jezero Mendoza, a zatímco jsem se nechal unášet tímto úžasným zážitkem, přiměl mě k tomu, abych začal uvažovat o koterapii jako efektivním způsobu práce. Co mě však skutečně přesvědčilo, abych v koterapii uvěřil, byla událost z následujícího dne, kdy mně Carl řekl: „Dnes musím pracovat, takže pokud chceš, můžeš dopoledne strávit na kánoi sám a pořádně si to užít.“ Já si to samozřejmě užít chtěl, jenomže bez Carla jako protiváhy v kánoi jsem se brzy vykoupal ve studené vodě jezera.
Dnes vnímám souvislost těchto dvou příhod jako způsob, kterým se Carl snažil naznačit potřebu spolupráce jak při rodinné terapii, tak při ericksonovské hypnóze. A já si od prvního setkání s Jeffem Zeigem nedokážu představit sebe sama ve světě ericksonovské hypnózy bez nepřetržité spolupráce s ním – je to vztah, o který se před třiatřiceti lety zasloužil Carl.
Můj první dojem z Jeffa byl plný zvědavosti. Podivoval jsem se pro sebe: „Jak může tento mladý muž něco tak mimořádného vymyslet a uspořádat a přitom být neustále uvolněný a usměvavý?“ Nikdy jsem to Jeffovi neřekl, ale došel jsem k jednoznačnému závěru: všechno to dělal ve stavu hluboké hypnózy. Už od našeho prvního setkání mě neustále překvapuje Jeffův styl výuky. Nejlepší srovnání, které mě napadá, je s Benvenutem Cellinim, jedním z největších umělců italské renesance. Cellini byl původně a především zlatníkem, schopným zpracovat menší i větší díly či části tak, aby utvořily vždy jedinečný celek. Domnívám se, že Jeff se svou schopností rozkládat komplexní systém vyrovná Cellinimu. A dělá to i v této knize, když představuje jednotlivé a důležité detaily indukce. Poté, co podobně jako Cellini oddělí jednotlivé části, znovu je specifickým způsobem sestaví tak, že je nově vzniklý celek nauky a terapie prodchnut živoucím duchem. Výsledkem je bohatý a komplexní výtvor, který nikdy nebudí pochybnosti a je vždy podmanivý. Žáci mohou objevovat jeho mnohostranné dílo jako sbírku drahocenných částí tvořících výjimečný celek, a to jim zpříjemňuje cestu k terapeutickému procesu, kterým jsou vedeni krok za krokem. Indukce hypnózy patří mezi ty vzácné knihy, které nabízejí mnohem více, než naznačuje titul. Indukce je pouze ústřední částí medailonu; protože Jeff zkoumá celé pole hypnózy, včetně její historie, mýtů, které ji provázejí, a definicí. Kniha představuje jak Zeigovu filosofii, tak i jeho podněcující styl výuky.
Ohromné množství informací, které jsou v knize obsaženy, by se mohlo snadno ztratit, pokud by neměly tak silný dopad. Na mnoha místech knihy jsou roztroušená kreativní, mnohoúrovňová sdělení; připomínám například kapitolu „Salvador Dalí se setkává s Miltonem H. Ericksonem“ a nápad používat filmovou tvorbu jako model pro dekonstrukci a rekonstrukci terapeutického procesu. Podobnou myšlenku prosazoval toskánský malíř Piero della Francesca. Díky tomu, že dobře ovládal geometrii a matematiku, mohl ve svém umění využívat novou dimenzi perspektivy, čímž obrazy získávaly větší hloubku a emoční dosah. Jeff Zeig používá podobné principy, ale místo obohacování malby o geometrické dimenze dodává procesu indukce evokační efekt umění.
Vynikající benátský hudební skladatel Antonio Vivaldi je další inspirací k nepřímé mnohoúrovňové komunikaci; jeho uměleckou formou byla barokní hudba. Vivaldi ukázal, jak lze využít tonalitu, aby vytvořil květnatější kompozici, a experimentoval také s novými instrumentálními technikami. Barokní hudba – a stejně tak ericksonovské nepřímé formy komunikace – projevuje svůj vliv za hranicemi své původní působnosti. Nejen že přímo změnila notový zápis, ale také nepřímo zasáhla posluchače. Díky barokním vlivům se hudba stala komplexnější a instrumentálně bohatší.
Při zkrášlování v barokním stylu však existuje riziko, že by se něco mohlo stát až příliš sofistikovaným, a tak se vzdálit zkušenosti každodenního života. V přístupu Jeffa Zeiga k ericksonovské terapii, a zvláště k některým složitým technikám, to ovšem hraje vzhledem k terapeutickým cílům druhotnou roli. Komplexnost a zdobnost nutně neznamenají obtížnou pochopitelnost. Jednoduchost není antonymem komplexnosti, ale komplikovanosti. Například Federico Fellini byl ve svých filmech schopen vyvolat jednoduchými každodenními zkušenostmi svých postav silné emoce. Jednoduchost tedy může být kreativním aktem fantazie, nemusí být nutně reálným popisem osobní zkušenosti. Slovy Felliniho: „Zdá se mi, že jsem stvořil téměř všechno – dětství, charakter, nostalgii, sny a vzpomínky – pro potěšení, že je mohu vylíčit lidem.“ Porovnejte to s tím, co říká Jeff Zeig: „Indukci lze vytvořit tím, že budete hovořit o věcech, které pacienta zajímají, jako je jízda na kole nebo procházky. Dokonce i tak běžný úkon, jako je vstupování do místnosti, lze využít jako vzorec indukce. Terapeut pouze používá předmět hovoru jako společenský kontext, v jehož rámci trousí témata a principy indukce.“
A pokud přijmeme, co tvrdí Jeff Zeig, že sochání, malování, přehrávání hudebních skladeb, natáčení filmů a praktikování terapie jsou činnosti, které mají schopnost vyvolávat „stavy“, pak můžeme říci, že Fellini i Zeig zasvěcují své úsilí umění – používají evokující gramatiku, aby „stavy“ vyvolali.
Jedno z mnoha demonstračních sezení, která jsem viděl Jeffa vést, mi přetrvává v paměti. Během kongresu v Římě požádala jedna žena o intervenci: chtěla přestat kouřit. Jeff během tohoto terapeutického sezení nezmínil ani jednou cigarety, ani neuvedl pokyny, jak s tímto zlozvykem skoncovat. Místo toho hovořil o „nových a uspokojivějších prožitcích“ a o „objevování opravdových zájmů a opomíjených potěšení“. Na konci sezení žena prohlásila, že už necítí potřebu kouřit. Ovšem poněkud neočekávanějším překvapením bylo chování překladatele. Byl to profesionální překladatel, ale po patnácti minutách začal dělat neuvěřitelné chyby. Všichni kromě něho si uvědomili, že byl zhypnotizovaný. Najednou prohlásil: „Jsem unavený. Přál bych si teď přestat překládat.“ Publikum to pochopilo ve smyslu, že chtěl přerušit sezení. Až později jsem zjistil, že vedlejším efektem nepřímé hypnózy, která při sezení působila, bylo, že se překladatel rozhodl přestat navždy překládat a naprosto změnit svůj život. O dva roky později jsem se pokoušel využít jeho služby pro další kongres, ale on mi vskutku potvrdil, že se po sezení na téma „jak přestat kouřit“ rozhodl skoncovat se svým zaměstnáním a začal objevovat své skutečné zájmy a opomíjená potěšení! Žije nyní na Sicílii, pěstuje vinnou révu a vyrábí vynikající víno. Když jsme spolu naposledy mluvili, byl také znovu ženatý a jeho žena čekala dítě. Považoval to za „nové a uspokojivější prožitky“.
A pokud vás zaráží zjištění, že ačkoli se tolik odkazuji k evokujícímu italskému umění a italským umělcům, Jeffrey Zeig není Ital, mohu jen závěrem poznamenat slovy úžasného filmu Billyho Wildera: „No, nikdo není dokonalý.“

V Římě, 28. října 2013



OBSAH

PŘEDMLUVA CAMILLA LORIEDA

1/ ÚVOD

2/ ROZLOŽENÍ HYPNÓZY. CO JE VLASTNĚ HYPNÓZA?

3/ MILTON H. ERICKSON A NADACE, KTERÁ NESE JEHO JMÉNO

4/ GENEALOGIE. MAPOVÁNÍ VÝVOJE ERICKSONOVA ODKAZU

5/ „STAVY“. GEOGRAFIE ZMĚNY

6/ ZÁŽITKOVÝ ÚVOD. SALVADOR DALÍ SE SETKÁVÁ S MILTONEM H. ERICKSONEM

7/ TRADIČNÍ MODEL HYPNÓZY

8/ FENOMENOLOGICKÉ ZAMĚŘENÍ

9/ HYPNOTICKÁ (EVOKUJÍCÍ) KOMUNIKACE

10/ ERICKSONOVSKÝ MODEL INDUKCE A HYPNÓZY

11/ ŘEČ HYPNÓZY. MIKRODYNAMICKÉ DÁRKOVÉ BALENÍ MOŽNOSTÍ

12/ MODEL ARE

13/ ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

Bibliografie
Rejstřík

  Copyright © 2016 Emitos, spol. s r.o.