EMITOS – KNIŽNÍ NAKLADATELSTVÍ
Knížky pro lidi zamýšlející se nad životem a jeho smyslem
Hledat v

Katalog knih

Všechny knihy si lze objednat pouze přes portál Kosmasu.

Psýché a smrt

Autor: Edgar Herzog (všechny knihy tohoto autora)

Podtitul: Démoni smrti ve folkloru, mýtech a snech

Rok vydání: 2012
Vazba: brožovaná
Rozměry: 145 x 205 mm
Počet stran: 246 stran

ISBN: 978-80-87171-27-1

Recenze knihy

Koupit knihu na portále Kosmas

Edgar Herzog v této bezesporu unikátní publikaci zevrubně zkoumá vývoj lidských postojů ke smrti, a to jak postojů kolektivních, tak individuálních.
V první, mytologicko-etnologické části knihy se zaměřuje na kolektivní reakce na smrt, snaží se objasnit způsob, jakým v minulosti reagovalo lidstvo jako celek na setkání s obrazem smrti. Za tím účelem interpretuje řadu mýtů, rituálů a pozdějších lidových zvyklostí pocházejících prakticky z celého světa. Výsledkem této práce je nástin mytologického procesu, v jehož průběhu se obraz smrti vyvíjí od hrůzných archaických podob až do velmi diferencované podoby démona smrti v lidské podobě. Postupný vývoj a proměny obrazu smrti jsou výsledkem změn probíhajících v hlubinách lidské duše, projevem jejího religiózního zrání a růstu.
Ve druhé části knihy dokládá, že moderní lidé tento mytologický proces mnohdy prožívají ve svých snech. Díky snům, které jednotlivá stadia procesu přibližují vědomí, se může původně kolektivní vývoj stát individuální zkušeností. Lidé by měli usilovat o dosažení vědomého, individuálního a zodpovědného postoje ke smrti, neboť neschopnost postavit se smrti „tváří v tvář“ bývá častým zdrojem neurotického onemocnění.
Smrt není negací a popřením života, je jeho neoddělitelnou součástí a podmínkou a je také možností individuální proměny do života nového. To je hlavní poselství Herzogovy knihy.

Psýché a smrt mi při psaní knihy Sny a podsvětí posloužila jako jedinečný zdroj informací. Neznám žádnou sbírku mytického materiálu vztaženého k moderním snům, kterou by bylo možné s Herzogovou knihou srovnávat.“
James Hillman

OBSAH


PŘEDMLUVA C. I. SEBRELLA
ÚVOD

První část

1/ HRŮZA ZE SMRTI
2/ ZABÍJENÍ
3/ SKRÝVAJÍCÍ BOHYNĚ
4/ DÉMON SMRTI JAKO PES A VLK
5/ DÉMON SMRTI JAKO HAD A PTÁK
6/ DÉMON SMRTI JAKO KŮŇ
7/ DÉMON SMRTI V LIDSKÉ PODOBĚ
8/ POTRAVA STÍNŮ A SPOJENÍ S PŘEDKY
9/ DÉMON SMRTI JAKO OSUD
10/ SMRT V PODOBĚ MATKY
11/ FRAU HOLLE A PERCHTA – NÁVRAT DÉMONA SMRTI

Druhá část

12/ SNY O POTLAČENÍ SMRTI, ÚTĚKU A POČÁTEČNÍM PŘIJETÍ
13/ SNY O ZABÍJENÍ
14/ SNY O ARCHAICKÝCH PODOBÁCH DÉMONA SMRTI
15/ SNY O ŘÍŠI MRTVÝCH, SMRTI, PLOZENÍ A ZNOVUZROZENÍ
16/ SNY O SMRTI JAKO VYJÁDŘENÍ VÝVOJE

Poznámky
Bibliografie

PŘEDMLUVA C. I. SEBRELLA

Gary V. Hartman překládal knihu Alfreda Zieglera „Archetypal Medicine“ dva roky zejména proto, že při překladu a ediční úpravě tak působivého psychologického textu cítil, jak na něj Zieglerův text působí. Hartmana hluboce deprimovalo zjištění, že text nelze překládat bez toho, aby jím člověk nebyl ovlivněn. V roce 1982 napsal: „Když jsem se při zpracovávání textu prokousával jednotlivými formulacemi, slovo za slovem, postupně jsem začal trpět vzrůstajícím vyčerpáním a stále znatelnější ochablostí, jako kdyby soustředěné zaměření na nemoc a smrt na mne mělo vysilující účinek. Občas jsem v překladu zcela ustal a nebyl jsem schopen se rukopisem zabývat třeba i několik měsíců. Dospěl jsem ke zjištění, že Alfred Ziegler docílil něčeho dosti neobvyklého: nejenže psal o archetypové medicíně, ale on takovou medicínu rovněž praktikoval.“
Hartmanova zkušenost s překladem Zieglerovy knihy se opakovala i mně, když jsem se ponořil do práce s tímto materiálem. Když jsem se soustředil na úpravy knihy „Psýché a smrt“, pocítil jsem Hartmanem zmiňovanou tíživou ochablost a leckdy mi v podstatě nezbývalo nic jiného než rukopis odložit. Často se mne zmocnil pocit, že Edgar Herzog v nějaké větě či pronikavém závěru poukazuje přímo na mne, a také jsem se často s tématem smrti setkával, i když jsem se zrovna věnoval jen záležitostem běžného pracovního dne.
Herzogovou knihou, která obsahuje postřehy o lidské zkušenosti se smrtí a vztahování se k ní, jsem se zabýval, i když jsem na ní zrovna nepracoval ve své pracovně. V době přípravy jejího vydání jsem se dozvěděl, že jedna žena z naší rodiny, která bojovala s rakovinou, této nemoci podlehla. Během smutečního obřadu se příbuzní rozhovořili o jejích posledních dnech a o klidu, který ji zaplavil, poté co se jí zdál sen, v němž se setkala s tichou ženou v bílém svetru. Někteří z nich se dohadovali, že spatřila anděla, ale já jsem si vzpomněl na Herzogova slova. Tato bíle oděná žena nemohla být nikým jiným nežli Smrtí, Frau Holle, která bývá často zahalená v bílém.
Tato publikace, zejména její druhá část, v níž Herzog uvádí případové studie svých pacientů a jejich sny, nabízí modernímu čtenáři mnoho psychologických vhledů do samé podstaty tématu knihy. Autorovy interpretace snových zvířat a obrazů smrti, které se často objevovaly ve snech jeho pacientů, jsou natolik univerzální, že čtenáři budou schopni snadno rozeznat archetypické prvky ve svých vlastních snech. Některé Herzogovy úvahy však mohou ve čtenářích vyvolávat pocity marnosti.
Tato kniha byla poprvé vydána péčí Institutu C. G. Junga v Curychu v padesátých letech 20. století pod názvem „Psyche und Tod“. Společenské povědomí té doby, ovlivněné prvními feministkami, zformovalo generaci mladých žen, které činily vědomá rozhodnutí nepřijímat tradiční rodinné role. Dnešní ženy – a v této souvislosti musím pamatovat i na muže – mají jiné představy o zralosti a rodinných rolích než měly ženy v minulosti a také se zásadním způsobem změnila povaha vztahů mezi muži a ženami. Mnohé ženy se svým případným mateřstvím vyčkávají – anebo se rozhodnou, že zůstanou bezdětnými – ve prospěch své kariéry, cestování nebo zkrátka kvůli zajištění vlastní nezávislosti v osobním životě. Ve své době Herzog nahlížel na ženino odmítnutí mateřství jako na popření „osudu“ předurčeného ženám. Dnešní ženy ovšem něco takového považují za nesmysl. Mnohé z nich jsou nepochybně neochotné, nikoli neschopné naplnit to, co Herzog kdysi chápal jako tradiční „úděl“ ženy. Z tohoto pohledu se některé z Herzogových závěrů nyní jeví jako velice vzdálené.
Zkoumat ovšem práci napsanou před půlstoletím skrze moderní optiku feminismu je do jisté míry nepatřičné. Herzogovy prozíravé a často podivuhodně přesné závěry rozhodně nejsou zbavovány platnosti současnou společenskou či politickou situací. Role ženy ve společnosti se sice od doby, kdy Herzog tuto vzácnou sbírku mýtů a příběhů zpracoval, mohla změnit, ale jeden základní rys našeho života se nezměnil. My všichni, ať jsme jakékoli rasy, pohlaví, národnosti a bez ohledu na to, do jaké míry jsme k tomu „způsobilí“, musíme čelit smrti.
Herzog, který ve svém úvodu ke knize podotýká, že při své práci vycházel z idejí C. G. Junga, se rozhodl s pomocí hlubinně psychologické metody vyhledat antropologické a etnologické důkazy existence nevědomí. Uvádí, že i když zkoumá empirické údaje, Jungova osobnost – třebaže to explicitně nezmiňuje – prostupuje celou prací. Když se Herzog podrobně zabývá mýty a starobylými rituály, v nichž se objevuje démon smrti, dochází k závěru, že interpretace našich nočních střetnutí s ním často pomáhá pochopit naši hrůzu ze smrti stejně jako vlastní neurózu. Herzog vysvětluje, že spojení s kolektivními mýty a náboženskými symboly činí individuální snové obrazy smysluplnými.
S uplatněním tohoto přístupu k mýtům a ke snům nám Herzog zprostředkovává bezprecedentní náhled na smrt a na démony smrti a také na roli, jakou tito démoni hrají v lidském životě. Interpretace snových obrazů – vynášení příšer na povrch – však směřuje k jejich zahubení. Na plném světle takříkajíc ochabují a ztrácejí svoji moc. Když ovšem sníme, pobýváme v podsvětí, kde se setkáváme s příšerami, se stíny, a dokonce i s mrtvými, a tehdy se také nacházíme v privilegovaném stavu, kdy můžeme slyšet to, co nám chtějí sdělit. Oprostíme-li se od osobních interpretací – „Had z mého snu je můj mateřský komplex“ – vstoupíme při četbě Herzogovy knihy přímo do Hádovy říše. V tomto smyslu nám jeho dílo může sloužit jako konverzační příručka pro cestovatele.
Kniha nabízí neobvyklý přístup k obrazům vtištěným v lidské psýché. Zatímco analytici jsou trénovaní v prohrabávání materiálu usazeného ve snech, aby se dostali k obrazům, s nimiž mohou pracovat, nemají podle Herzoga snící osoby o snových obrazech ve svých snech mnohdy nejmenší ponětí. A přitom nezralý nebo „primitivní“ vztah ke smrti – když ponecháváme své mrtvé nepohřbené – může být prvotní příčinou neurózy. Pokud se nechceme konfrontovat s tím, co v nás vzbuzuje hrůzu, utíkáme před tím. Herzog říká, že vědomí vlastní smrtelnosti ani představa naší smrti v nás hrůzu nevyvolá, ta se objeví v okamžiku, kdy si uvědomíme, že nás smrt má ve své moci a není před ní úniku.



  Copyright © 2017 Emitos, spol. s r.o.