Touha po ráji

Koupit knihu na portále Kosmas

Bezkonfliktní život prostý všeho utrpení a deprivací je věčný lidský sen, vyznačující se velkou emoční silou. Sen o dokonalém štěstí se téměř ve všech kulturách vtěluje do mýtu o ráji. Psychoterapeuti a analytici se ve své každodenní praxi střetávají s naprosto protikladnou realitou – s neobvyklou mírou psychického utrpení a množstvím konfliktů, které jsou navíc často jitřeny nutně existujícími slabinami analytické situace. Od terapeutů se však v této situaci současně očekává osvobození od konfliktů a úleva v utrpení s tím, že kýženým výsledkem analytické psychoterapie bude jakýsi „šťastný život“. „Touha po ráji“ je často impulzem, který lidi do terapie přivádí a případně je později nutí k tomu, aby v ní pokračovali. Symbolické vyjádření „šťastného života“ – „ráj“ – je archetypický, mnohovrstvý fenomén, který se vyznačuje velkou hloubkou a významem.

Tak začíná autorova neobvyklá mezioborová studie o archetypu ráje. Mario Jacoby, přední jungiánský analytik, který za svého života působil v Curychu, se zabývá třemi závažnými tématy. V první části knihy zkoumá psychologickou spojitost mezi představami ráje a kvalitou vztahu mezi kojencem a matkou, který má klíčový a rozhodující vliv na vývoj dítěte. Ve druhé části se zabývá analýzou biblického příběhu o ráji a pádu. Jacoby se zamýšlí nad původem a výkladem tohoto příběhu a také nad tím, jak biblický příběh opodstatnil tvrzení o podřadnosti žen. V poslední části Jacoby srovnává různé legendy a mýty slibující příchod ráje s léčebným potenciálem Jungova individuačního procesu. Případové studie z jeho analytické praxe odhalují vnitřní potřebu útěchy v kontextu disharmonie současného světa.

Mario Jacoby se narodil v roce 1925 v Lipsku, od roku 1931 žil ve Švýcarsku, kde studoval hudbu, pedagogiku, filosofii a religionistiku. V roce 1965 úspěšně ukončil studium analytické psychologie na Institutu C. G. Junga v Curychu, na kterém působil jako výcvikový analytik. Zemřel 16. října 2011.


OBSAH

Předmluva

Úvod: Fenomén nostalgie

ČÁST PRVNÍ: RÁJ JAKO OBRAZ PRIMÁRNÍ BLAŽENOSTI
Ráj jako obraz jednotné skutečnosti – Jednotná skutečnost v primárním vztahu matky a dítěte – Sociálně-psychologický význam primárního vztahu – Proces zrání a vývoje v raném dětství – Fenomenologie archetypu matky – Poruchy primárního vztahu: ráj se mění v peklo – Dětský ráj a dětské peklo: spojitosti mezi primárním vztahem a kulturním kánonem u archaických národů – Primární vztah a kulturní kánon v evropských dějinách vztahů mezi rodiči a dětmi – Péče o kojence a chování skupiny v izraelském kibucu – Archetyp otce jako základ sociálních norem – Mateřské chování a osvobození žen – Mateřství a kariéra

ČÁST DRUHÁ: PSYCHOLOGICKÝ VÝKLAD BIBLICKÉHO PŘÍBĚHU O RÁJI A PÁDU
Analyzandova fantazie o ráji – Stvoření Evy z žebra Adamova – Textová kritika biblického příběhu o ráji – Interpretační snahy církevních Otců – Augustinus a nauka o dědičném hříchu – Prvotní hřích z hlediska psychologie – Psychogeneze svědomí – Bůh ráje – Bůh Desatera – Morální kodex, superego a svědomí – Prvotní hřích a problém stínu – Jungův „střet povinností“ – Zakázané – Utrpení po pádu – Vědomí a usilování o „blaženost“

ČÁST TŘETÍ: RÁJ: NADĚJE NA BUDOUCÍ SPÁSU
Ráj jako naděje pro budoucnost z hlediska raného judaismu a Nového zákona – „Eudaimonie“: pojem štěstí ve starověké řecké filosofii – Středověké pojetí pozemského ráje – Bytostné Já – Ráj a proces individuace – Shrnutí

Bibliografie