Termín obětní beránek se užívá pro jednotlivce a skupiny, kterým se klade za vinu, že působí zlo. Hledat obětní beránky znamená pátrat po osobách, které lze ztotožnit se zlem, obvinit a vyvrhnout z rodiny nebo komunity, aby si ostatní její členové mohli připadat bez viny.
Z psychologického hlediska je honba za obětním beránkem formou popírání stínu – jeho projekcí na druhé. Stínem se rozumí postoje, chování a emoce neslučitelné s jáským ideálem či s údajnou dokonalou dobrotou Boží. Místo toho, abychom tyto aspekty uznali za součást našeho lidství – a Boží celosti – potlačujeme je a popíráme, oddělujeme od vědomého já a zatlačujeme do nevědomí.
V západní společnosti byla role obětního beránka mnohdy přisuzována Židům a jiným menšinám. Musely se s ní potýkat rovněž dívky a ženy. Tyto skupiny odjakživa nesly břímě obětního beránka – čelily obviňování a odmítání, nebo byly přinejmenším podceňovány – protože to, jaké jsou a co představují, nedokázala společnost vědomě akceptovat.
Pokud se jednotlivci s rolí obětního beránka ztotožní – vezmou na sebe odpovědnost za odmítnuté stínové aspekty druhých – může je toto ztotožnění dovést k sebenenávisti a k chování, které maskuje a jehož motivací je hluboce zakořeněný pocit viny a hanby.
Tato působivá kniha zkoumá mnohé aspekty psychologického vlivu problému obětního beránka na životy moderních mužů a žen, přičemž zahrnuje celou řadu příkladů z autorčiny analytické praxe. Proniká rovněž pod povrch komplexu obětního beránka, k archetypickým vzorcům přítomným v mýtech a židovsko-křesťanské tradici.
Sylvia Brinton Perera, M.A., je analytická psycholožka, která žije, praktikuje, píše knihy a vyučuje v New Yorku a Vermontu. Je autorkou knihy Sestup k bohyni. Iniciační cesta žen (Brno, Nakladatelství Tomáše Janečka, 2002).
Sylvia Brinton Perera, psycholožka praktikující analytickou psychologii v New Yorku, ve své provokativní knize popisuje okolnosti znovunalezení potlačených aspektů archetypického ženství současnými ženami na jejich cestě ke svobodě a celosti, ženami, jejichž „bujarost byla uvězněna a ponížena na pouhou frivolitu, radostná žádostivost pošpiněna jako kurevnická oplzlost nebo označena za sentimentální mateřskost, životní energie byla omezena povinností a poslušností … devalvace zplodila vykořeněné dcery patriarchálního řádu, které jsou odcizené vášním a silám svého ženství a vzhlíží k výšinám nedosažitelných snů a ideálů udržovaných duchem, jenž se zpronevěřil pudovým vzorcům královny nebe a země … energie nyní musí explodovat a způsobit – kromě jiného – návrat Velké bohyně do západní civilizace a kultury“.
„Svět archetypů musí zůstat člověku vědomý, ať už jej chápe nebo ne, neboť v něm je ještě přírodou a spojený se svými kořeny. Světový názor nebo společenský řád, který člověka odřezává od praobrazů života, nejen že není kulturou, nýbrž ve vzrůstající míře vězením nebo stájí.“